Mláďata by měla být u samice do pěti týdnů života, to je obecné pravidlo. Krom kojení je učí, co jíst, jak se chovat a celkově, jak být potkan. Ale napadlo vás někdy, že se dá socializace mláďat posunou ještě o kousek dál? Samice jim sice předá potřebné znalosti a dovednosti, ale při odchovu, kdy je oddělená, jim nemá jak ukázat soužití ve smečce mezi dalšími dospělými zvířaty. Zní to jako drobnost, přece tohle se naučí u nových majitelů, v případě, že se stanou členy jiné již zaběhnuté smečky. Má to ale větší význam, než se na první pohled může zdát.
Říká vám něco situace, kdy nový majitel prosí o radu, co má dělat, že mládě hystericky píská, utíká a celkově se brání kontaktu při seznamování? Starousedlíky pak často takové chování dráždí a dohání k neúměrným reakcím, kdy může dojít k nechtěnému úrazu. Například když dospělý potkan chce mládě jen očichat, mládě mu za pronikavého jekotu uteče a on ho v té situaci chytí do zubů a zkusí strhnout k sobě. Může to skončit opravdu nehezky. Nechtěl mu ublížit, ale dopomohla tomu právě ta hysterie ze strany nováčka.
Tuto nepříjemnost právě může pomoci vyřešit socializace mláďat už u chovatele. Je více možností, jak toho docílit. Ve třech týdnech můžete všechna mláďata přesunout mezi samice, v pěti týdnech oddělit samečky a dát je k dospělým samcům, případně je nechat do čtyř až pěti týdnů jen u samice a pak až je rozhodit do skupin. Tyto metody jsou vhodné, pokud chcete mít porod a první týdny života mláďat pod kontrolou a zároveň je seznámit s fungováním smečky jako celku.
V prvním případě je velkou výhodou, že všechna mláďata jdou spolu se samicí, kterou smečka zná a mláďata od nich mají takzvaný „generální pardon“, kdy jsou k nim ostatní potkani více ohleduplní a víc jim promíjí drobné prohřešky. Tedy samci stejně jako samice mají snadný start a pokud ve skupině není žádný prudič, zapadnou, jak kdyby tam žili odjakživa.
Druhá možnost je trochu riskantnější, protože samci jdou do skupiny bez mámy, a tedy bez svého pomyslného strážce. Pokud ale je skupina samců funkční, nejsou v ní prudiči a příliš teritoriální jedinci, není se opět čeho bát. Výhodou je, že mláďata už jsou o něco starší a větší a tím pádem více odolná vůči malérům, které mohou nastat. A ptáte se, jaký je teda rozdíl mezi tímto a seznámením u nového majitele? Prostý, znáte svá zvířata, víte, jak reagují, a tedy můžete pro první seznámení vybrat vhodné samce, kteří budou výstřelky mláďat tolerovat a zároveň je nasměrují ke správnému soužití ve skupině. Pro čerstvě odstavené mládě je dospělý samec v porovnání s ním obří. Pokud první potkan, kterého uvidí, je nabouchaný testosteronový obr o velikosti nutrie, může to pro něj být šok.
Dále bych ráda zmínila „mezistupeň“, kdy k samici s mláďaty po dvou týdnech přidáte jinou samičku, která spolu s jejich mámou bude pomáhat s výchovou a zároveň jim ukáže, jak funguje komunikace mezi dospělými jedinci a naučí se, jak mají oni komunikovat s ní s jakožto pro ně cizím potkanem. „Tetu“ lze k samici přidat i před porodem, ale hrozí riziko, že by chtěla mláďata krást, jejich mámu odhánět a chtít se o ně starat sama. Pak hrozí, že nebudou mít přístup ke mléku a vyhladoví.
Pokud máte doma jen samice a samce si půjčujete na krytí, je první metoda, případně přidání jiné samice k matce schůdné řešení. Ale když máte doma jen samce, je situace trochu náročnější. Samce socializovat můžete i tak, ale se samičkami to není tak snadné. V takovém případě bych se domluvila s chovatelem, u kterého samička žije, aby si je vzal s matkou k sobě. Samozřejmě do toho nikoho nenutím a není to povinné.
Zároveň s tímto souvisí i pozdější umisťování do nových domovů. Aby tato socializace měla nějaký smysl, musí v té skupině být alespoň týden. Zkušenosti některých chovatelů naznačují, že mláďata lépe zvládají přesuny v pozdějším věku, kdy nejsou jen hned odtržení od mámy a vysláni do světa. Zároveň nízká hladina stresu má vliv na imunitu, kdy je pak menší riziko, že mládě onemocní po setkání se s mikroflórou, kterou má doma nový majitel.
Jako velmi důležité rovněž považuji odchovávat v kleci. Pokud nechcete mláďata přidávat k dospělákům, lze využít následující možnosti. Buď můžete samici nechat porodit v duně a přestěhovat je již starší (v době, kdy otevřou oči), nebo nechat samici rovnou porodit v kleci. Klec pro odchov by měla být spíž nižší (okolo 40 cm), případně hodně zaplněná hamaky, aby se snížilo riziko úrazu pádem. Dále je potřeba vhodná rozteč mříží, která by měla být ideálně do 1 cm a maximálně 1,5 cm. Pokud zvolíte možnost, kdy samice v kleci porodí, vybavení přidejte až v pozdějším věku (okolo dvou týdnů) kdy začínají mláďata být více aktivní a samice už nemá potřebu je držet striktně jen v hnízdě. Dobře vybavená klec plná vybavení jako jsou košíky, hamaky, sputniky, roury, patra a další jim napomáhá rozvíjet motoriku. Zároveň vhodně zvolená klec a dobře rozmístěné vybavení jim dopřeje bezpečný prostor, kde tolik nehrozí vážné úrazy. Ve stroze vybaveném boxu nemají tolik možností a zároveň některé studie ukazují, že pokud má potkan v mládí možnost se procvičovat na různorodém vybavení, zachovává si pak i ve stáří lepší motorické schopnosti.
Doufám, že vám tento článek ukázal další pohled na odchov a socializaci mláďat, které mohou předejít komplikacím při seznamování u nových majitelů a celkově dopomoct pro snadnější start do života. Všechno má svá rizika, ale zde za mě nad nimi převyšují výhody.
Autor: Tereza Lubijová (Chs Silent Valley)
