Na trhu existuje velké množství podestýlek. Ne všechny jsou však pro potkany vhodné. Dovolila jsem si vybrat nejčastěji využívané podestýlky a napsat k nim své postřehy, které vycházejí z dlouholetých zkušeností. Každý chovatel vám nejspíše doporučí jinou a je potřeba si je vyzkoušet. Doufám, že vám následující text pomůže vybrat tu pro vás ideální. Zároveň bych ráda vypíchla ty, které jsou vyloženě nevhodné a je lepší se jim vyhnout úplně.
Jedná se o nejčastěji využívanou podestýlku. Je důležité si pohlídat bezprašnost a nezávadnost. Nevhodné jsou například hobliny z dřevovýroby, které nebývají očištěné od prachu, můžou být napuštěné chemikálií a hrozí, že si člověk přitáhne svrab a jiné nevítané hosty. Existují i truhláři, kteří se snaží pak nabízet hobliny v kvalitě vhodné pro použití u domácích mazlíčku, ale osobně bych se ji spíše vyhnula. Prodávají se i parfemované, ale za mě je to zbytečnost, a navíc může aroma potkany i dráždit. Co voní nám, nemusí nutně vonět i jim. Existují různé hrubosti od úplně jemných až po hrubé – koňské
Výhody: Pokud koupíte hobliny pro koně, bývá skvělý poměr cena–výkon (například ProBioBED).
Nevýhody:Hobliny jsou oproti štěpkům tenké, rychle nasáknou a tím pádem můžou rychleji zapáchat. Zároveň je potkani hodně vyhazují z klece, hůře se uklízí oproti štěpkům, protože mají větší tendenci přilnout například ke koberci.
Jak název napovídá, hobliny vznikají při hoblování (jsou to šupinky dřeva) a piliny při pilování. Piliny jsou velmi jemné, prašné, a tedy naprosto nevhodné, protože mohou dráždit respirační ústrojí a oči. Často si lidé tyto pojmy pletou, je důležité si dávat pozor, co vlastně kupujete.
Existují v různých velikostech jednotlivé štěpky. Vyrábí se z různých druhů stromů jako je osika, buk, třešeň a jiné. Lze zakoupit štěpky určené přímo jako podestýlka pro zvířata, popřípadě uzenářské štěpky. Za sebe mohu doporučit MillaMore osikové štěpky, které krásně voní a vydrží déle než hobliny a jsou měkčí než například bukové štěpky.
Výhody: Díky své hrubosti (štěpka je „tlustší“ než hoblina) udrží v sobě více moči a déle vydrží. Větší štěpky méně lítají z klece. Oproti hoblinám se lépe vysávají/zametají. Použité štěpky lze bezpečně využít jako topné palivo.
Nevýhody: Malé štěpky (konkrétně třeba MillaMore) více lítají z klece. Jsou dražší než hobliny pro koně.
Jedná se dřevěnou drť lisovanou do válečků. Na trhu se dá koupit buď jako podestýlka pro zvířata nebo jako topné palivo. Nedoporučuji kupovat pelety určené na topení, protože mohou obsahovat silice, které zvířata dráždí. Není to ale potvrzené, takže je to na zvážení kupujícího.
Výhody: Nelítají tolik z klece, jsou těžké.
Nevýhody: Pelety jsou velmi tvrdé, můžou způsobit otlaky. Po promočení se rozpadají na drobné částečky, které jsou prašné. Lze tomu předejít vysokou vrstvou, kde rozpadlé pelety spadnou na dno, ale i tak bych ji nedoporučila.
Jak název napovídá, jedná se o podestýlku vyrobenou ze stonků konopí. Může absorbovat moč až ve čtyřnásobku vlastní váhy. Konopné pazdeří jsem používala asi 2 roky, ale pak jsem právě přešla na výše zmíněné štěpky.
Výhody: Díky vysoké savosti vydrží déle nezapáchat než hobliny a je téměř bezprašné.
Nevýhody: Pazdeří je velmi lehké a lítá z klece více než právě MillaMore štěpky, které mají obdobné vlastnosti.
Na trhu je více druhů papírové podestýlky a každá má trochu jiný vzhled a vlastnosti.
Vyrábí se z buničiny a je lisovaný do tvaru válečků. U Asanu je obecně problém, že jedni si ho chválí a jiným velmi brzy zapáchá.
Výhody: Je měkký a hypoalergenní.
Nevýhody: Spoustě lidem velmi zapáchá a lepí se na zvířata (vypadají pak, jak kdyby měli v srsti vajíčka všenek). Vyrábí se ze stejného materiálu jako jednorázové pleny a vložky, rychle se promočí a zežloutne.
Na rozdíl od Asanu se jedná o recyklovaný papír, který je rovněž slisovaný do tvaru válečků. Osobně s ním mám lepší zkušenosti než s Asanem.
Výhody: Vydrží jako štěpky, nelepí se na zvířata a létá méně z klece než Asan. Pro své vlastnosti se hodí jako podestýlka do potkaního WC.
Nevýhody: Vyšší cena, ale pokud chcete papírovou podestýlku, co stojí za to, tak se rozhodně vyplatí.
Bílou Kaytee bych přirovnala k načechranému toaletnímu papíru. Hodně se v ní drží vlhkost a obecně mi přijde z výše zmíněných papírových podestýlek nejméně vhodná. Hnědá Kaytee je na tom o něco lépe, ale i tak bych ji rozhodně nedoporučila.
Výhody: Drží tunely (což u potkanů není nijak potřeba).
Nevýhody: Drží se v ní vlhkost, bývá na dotek chladná, obávala bych se prochlazení, velmi rychle zapáchá.
Nejedná se přímo o podestýlku, ale i tak stojí za zmínku. Skartovaný papír má nejhorší sací vlastnosti a hodí se spíše jako vedlejší podestýlka třeba do domečku. Je potřeba ho často měnit. Není třeba se bát toxicity barvy, dnes využívané tiskařské barvy nejsou toxické, použití skartu je tedy bezpečné.
Jedná se o nejdostupnější hrudkující stelivo. Svojí strukturou připomíná drobné kamínky. Je velmi prašná, hodí se maximálně do potkaního WC pro lepší pohlcení pachů.
Výhody: Nejdostupnější typ hrudkujícího steliva.
Nevýhody: Je prašný, nelze využít jako podestýlku do celé klece. Pokud WC nemá mřížku, potkani ho roznosí, všude se lepí.
Toto stelivo se dá po použití splachovat případně kompostovat. Na rozdíl od bentonitu ji lze využít v celé ubikaci.
Výhody: Kompostovatelná, případně ji lze spláchnout do WC. Dá se použít v celé ubikaci, kdy při čištění ji lze přesévat.
Nevýhody: Hodně lítá.
Jedná se o nehrudkující stelivo, které má velmi vysoké absorpční vlastnosti. Hrozí, že pokud ho potkan olízne „pokusí se ho ochutnat“, nalepí se mu na tlamu a jde velmi špatně sundat, což s sebou nese riziko zadušení. Toto by mohlo vyřešit WC s mřížkou, ale nikdo nezaručí, že se potkan k silikagelu nedostane.
Vyrábí se z kukuřičných vřeten. Má velmi špatné absorpční vlastnosti, rychle zapáchá a hrozí vznik plísní. Zároveň v kukuřičné podestýlce je velká šance si dotáhnout domů svrab. Z výše uvedených důvodů ji nedoporučuji.
Potkani seno ani slámu nežerou, rychle to pročurají a nesnesitelně to páchne, protože to nepohlcuje ani moč ani pachy. Zároveň hrozí, že mu jemné částečky sena podráždí dýchací ústrojí případně si o tvrdou slámu poraní oči. Nemá to pro potkany žádné výhody a opravdu tyto podestýlky nemohu doporučit ani jako hnízdící materiál.
Pokud se vám líbí vlastnosti více podestýlek, můžete je kombinovat. Třeba tvrdé palety lze změkčit smícháním s jinou měkčí podestýlkou (třeba konopným pazdeřím). Popřípadě jsem viděla, že dost lidí míchá štěpky a papírovou podestýlku, protože Cunipic Naturlitter má sám o sobě vyšší cenu a smícháním s jinou podestýlkou získají sice nižší výdrž oproti samotnému Cunipicu, ale zároveň i nižší pořizovací cenu podestýlky jako celku.
O svou zkušenost se podělila chovatelka Ivana Gáliková. Při této variantě máte místo podestýlky v kleci šitou podložku na míru, deku, ručník… Tato možnost se hodí ve chvíli, kdy máte obrovskou klec a málo zvířat (například klec Savic Royal XL a v ní 3–7 potkanů). Pak to vychází, že cca za 1–2 měsíce dáte deku vyprat. Aby potkani měli kde hrabat, umístí se do klece velký box s podestýlkou. V případě, že máte zvířat více, není již tato možnost efektivní a ztrácí na smyslu. V případě klece Savic Royal XL a jiných s velmi nízkým dnem, je to schůdné řešení, pokud neplánujete velkou skupinu a nechcete pořizovat vysoké dno (třeba na míru vyrobené z plechu).
Výhody: Není nikde vyházená podestýlka, čištění je rychlejší.
Nevýhody: Lze použít jen u menších skupin a hrozí, že se potkani budou zahrabávat pod deku a močit na holé dno. Ideálně by potkani měli být zvyklí používat hlodavčí WC.
Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv z alternativ, doufám, že vám tento přehled pomůže si tu správnou podestýlku vybrat. Pokud si nejste jistý, zda je daná podestýlka pro vás vyhovující, doporučuji nejdříve koupit menší balení a vyzkoušet si to, ať pak nemusíte řešit, že máte hodně podestýlky, která vám nakonec nevyhovuje.
Námět: Barbora Petříková (Chs Legendary Rats)
Edit: Tereza Lubijová (Chs Silent Valley)
