Genotyp*: Du- Dw- Ma- rere veve Fz- Sa- Lh-
*Protože se jedná o varietu, kterou netvoří žádná mutace odchylná od původní formy, lze genotyp definovat pouze na základě toho, co není – není dumbo, minipotkan, rex, velvetýn, fuzz atd.
Vzhled – stavba těla:
Klasický tvar těla divokých potkanů, i když oproti nim může působit mírně zavalitěji a více uhlazeně. Štíhlá trojúhelníkovitá hlava plynule přechází ve středně dlouhý krk postupně se rozšiřující k ramenům a mírně širším bokům. Hřbet je mírně klenutý, pokračuje spáditou zádí ke kořeni ocasu. Ocas je kratší než tělo, dosahuje cca 80 – 90 % délky těla. Od silného kořene ocasu se zužuje do útlého konce. Přední končetiny mají 4 prsty vyvinuté a 1 zakrnělý palec, na zadních končetinách, které jsou silné a uzpůsobené ke skákání, je prstů 5. Kromě zakrnělých palců jsou všechny opatřeny drápkem. Tělo by od čumáku ke kořeni ocasu mělo měřit 20 – 25 cm, průměrná váha je 300 g u samic a 500 g u samců.
Vzhled – typ srsti:
Srst je tvořena delšími chlupy krycí srsti, pod kterými se nachází kratší podsada. Podsada by měla být jemná a hustá, krycí srst bývá hrubší. Na tlapkách, vrchní straně prstů a na uších je kraťoučké osrstění. Srst by měla být lesklá, přiléhat těsně k tělu, bez vírků nebo pěšinek. Celkově by měla srst působit hladce. Hmatové vousky jsou dlouhé, silné a rovné.
Posuzování na výstavách:
Vystavují se běžně ve všech kategoriích. U stavby těla se hodnotí délka (potkan nesmí působit příliš „useknutým“ dojmem nebo naopak být dlouhý jako tkanička), celkový tvar těla (strhává se např. za sedlovitý hřbet, oblou záď či jiné jevy narušující běžný vzhled) nebo třeba stavba ocasu (nesmí být kostnatý ani příliš tlustý, vykazovat známky poranění atd.). Velký důraz se klade na tvar a umístění uší, musí být vztyčené na vršku hlavy, velké, kulaté, s rovnými okraji a neměly by být tenké. U srsti se hodnotí, jestli nevypadá zanedbaně, není rozcuchaná, strhává se také za lysinky nebo okousanou srst.
Chov:
Odchovávat standardní varietu není příliš těžké, vůči jiným varietám stavby těla se chová dominantně, stejně jako k většině variet srsti. Výjimkou jsou rex a velvetýn, proti nim je recesivní a pro to po dvou standardních potkanech se nikdy nemohou tyto dvě variety narodit. Standardní varieta nevyžaduje při chovu žádnou zvláštní péči, jen je dobré dbát na to, abychom si pro chov nevybírali jedince s příliš krátkou stavbou těla nebo příliš širokou hlavou apod.
Fotogalerie:
Standardní samec
Samci mají srst hrubší a bývá méně uhlazená než u samic. U samce na fotografii je vidět, že působí trochu zježeně a neuspořádaně, na výstavě by za to mohl ztratit bod nebo dva.
Standardní samice
Mají jemnější srst než samci a více přiléhavou. U této samice je patrné zašpinění porfyrinem pod bradou a na bocích, což by jí na výstavě ubralo body v kondici.
Standardní uši u samice v srsti rex
Standardní uši jsou pohyblivé a jejich postavení se mění podle toho, co potkan dělá a co poslouchá. Proto není snadné na výstavě standardní uši dobře posoudit. Na prvním obrázku jsou uši našpicované, s okrouhlými okraji, na druhém snímku je ucho již povolené a okraje vypadají krabatě. Dobře je také vidět kraťoučké osrstění na ušním boltci.
